zpětdálkapitolakurskatedra


2.3 VĚDECKÁ METODA.

Mnoho lidí si pod vědeckou metodou představí bílé pláště, laboratoře, mikroskopy, výkonné počítače, urychlovače a jiné složité a podivné aparatury, o nichž nemá prostý smrtelník ani ponětí. Pokud toho někdo ví o vědě víc, pomyslí na hypotézy, experimenty, teorie a zákony.

Druhá představa má k pravdě blíž, protože různé vědy používají různé přístroje a dokonce je možné dělat vědu jen z tužkou a papírem nebo i vleže na zahradě s pohledem upřeným na nebe nebo do trávy, zatímco hypotézy, experimenty, teorie a zákony jsou společné pro všechny vědce a všechny vědy a jsou skutečně jádrem „standardního modelu“ vědy.

I tento „standardní model“ vědecké metody je však pouze mýtem. Má více společného se způsobem, jakým je věda prezentována ve zprávách vědců, než s tím, jak vědci skutečně pracují. Vědci jsou často mnohem méně pořádní, méně logičtí a mnohem náchylnější k lidským slabostem. Někteří dostávají nápady ve snu nebo návalu inspirace jako umělci. Mýtus ale přežívá, protože pomáhá vědu organizovat. Poskytuje rámec pro práci vědců, definuje základní pojmy a stanoví některé důležité ideály vědeckého myšlení. A právě tyto ideály činí z vědeckého přístupu nejmocnější a nejspolehlivější nástroj vedoucí k pravdě o světě, který člověk dosud vymyslel.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001