zpětdálkapitolakurskatedra

2.3.3  Je matematika vědou?

Standardní obraz vědecké metody, který popíšeme dále, předpokládá, že vědec je experimentátorem nebo přírodovědcem, který provádí pozorování, usuzuje, co znamenají (vypracovává hypotézy), prověřuje tyto hypotézy experimenty a konstruuje teorie. To skutečně je obvyklá představa biologa, chemika nebo fyzika v laboratoři. Platí i pro biology a geology, kteří pracují v terénu. Existuje mnoho způsobů provozování vědy a některé z nich mají jen málo společného se standardní představou o vědě.

Představme si např. matematika. Manipuluje s čísly, rovnicemi a geometrickými obrazci na obrazovce počítače, listu papíru nebo na tabuli. Někteří matematici jsou pyšní na to, že vztahy, které nacházejí mezi čísly, rovnicemi a obrazci, nemají nic společného s reálným světem. Myslí si, že matematika je nejdokonalejší, pokud není k ničemu praktickému použitelná. Nazývají se „čistými“ matematiky a mají pocit, že „aplikovaní“ matematici, kteří se zabývají reálným světem - např. výpočty mostů nebo drah satelitů - se nějak „pošpinili“ svým spojením se světem.

Tradičně někteří vědci, pracující v základním výzkumu v různých oborech, pohlížejí na aplikovanou vědu (a vědce) s jistým pohrdáním. Můžeme se ptát, jsou-li matematikové vůbec vědci, alespoň v tom smyslu, v jakém jimi jsou fyzici a biologové.

Je možné pohlížet na čisté matematiky jako na lidi vytvářející hypotézy, ale odmítající ověření jejich správnosti experimenty. Nepoužívají tedy vědeckou metodu. Jsou docela spokojeni s tím, že své výsledky ověřují mezi sebou, hledají souhlas, a pak - co? Není poctivé obviňovat matematiky z toho, že stavějí vzdušné zámky. Ať se považují za sebečistější, nevytvářejí pouze neužitečné fantazie nebo hezké obrázky.

Můžeme to tvrdit, protože znovu a znovu se stává, že ostatní matematikové, informatici, biologové, fyzici při pohledu na ty „nejméně užitečné“ výsledky práce čistých matematiků najednou řeknou: „Aha, to vypadá jako ....?, a ten neužitečný vzdušný zámek se najednou k něčemu hodí. Jako příklad uveďme, že studium obtížnosti rozkladu velkých čísel na prvočísla vedlo k objevu prakticky nerozluštitelného způsobu kódování tajných zpráv.

Dalšími příklady jsou aplikace neeuklidovských geometrií v Einsteinově obecné teorii relativity, maticového počtu v Heisenbergově formulaci kvantové mechaniky, teorie grup v systematice elementárních částic, teorie her v ekonomii.

Matematika mnohem víc zajímá vymýšlení nových nápadů a diskuse o nich s kolegy, než jejich prověřování v realitě. Ideál „prověřování“ splní ti, kteří si všimnou shody mezi nápady matematika a vnějším světem. Matematikové tvoří hypotézy. Ostatní provádějí experimenty.

Jsou tedy přítomny obě základní složky vědecké metody. Zároveň jde o příklad toho, že jednotlivý vědec nemusí pro to, aby byl nazýván vědcem, dělat všechno, co je v učebnicích uváděno jako popis metody. Principem vědy je, že každá hypotéza musí být ověřena, ať už autorem hypotézy, jeho týmem nebo někým, o kom autor nikdy neslyšel.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001