zpětdálkapitolakurskatedra

2.3.6  Potřeba kontroly

Ve vědě musí existovat možnost kontroly, která by odhalila možné zdroje chyb. Jedním z nich je náhodná shoda, která může vést k tomu, že pozorování podpoří i zjevně nesmyslnou hypotézu. Jiným je přirozená tendence lidí interpretovat jevy způsobem, který je v souladu s jejich vírou či předsudky. Připomeňme si několik let starý „objev“ studené fúze. Je rovněž lidské nevyhledávat chyby, pokud výsledek souhlasí s naším předpokladem.

Ochrana proti náhodné shodě je jednoduchá. Stačí experiment mnohokrát opakovat a tak se ujistit, že nejde o šťastnou náhodu. To je jeden z důvodů pro replikaci.
Naše ochota vidět výsledky takové, jakými je chceme mít, může být potlačena tím, že výsledky našeho experimentu posoudí někdo nezaujatý. Snaze přehlížet „výhodné“ chyby lze předejít tím, že se velice pečlivě snažíme vyhnout jakýmkoliv chybám; tomu napomáhají recenzenti tím, že upozorňují na takové chyby.

Je obtížné vyhnout se dalším zdrojům chyb, ale vědci vypracovali řadu užitečných metod kontroly. Jednou z nich je slepý pokus. Ten v podstatě znamená, že je vše uspořádáno tak, že vědec neví, co vlastně dělá.

Tato metoda se používá např. ve farmacii při testování nových léků. Vybere se skupina pacientů a polovině z nich je podáván lék, zatímco druhá polovina dostává placebo. (Placebo je vzhledově stejné jako lék, ale neobsahuje účinnou látku.) Ve všech ostatních ohledech jsou obě skupiny stejné. Skupiny se vybírají náhodně, abychom se vyhnuli nevědomému zkreslení způsobenému tím, že bychom do jedné skupiny zařadili více nemocnějších (větších, menších, mužů, žen, homosexuálů). Protože nikdo neví, který rozdíl může ovlivnit výsledek; dávají si výzkumníci velký pozor na to, aby byly skupiny experimentálních objektů stejné ve všem kromě jednoho faktoru, který se testuje; v našem případě to znamená , že jediným rozdílem mezi skupinami je to, že jedna dostává lék a druhá placebo.

Naneštěstí pro pokus může mít placebo skutečný léčebný účinek proto, že pacient věří, že pilulka léčí. A protože věří, udělá jeho či její duše vše pro to, aby se tělo uzdravilo. Zdá se, že tento „placebo efekt“ duše - tělo hraje významnou roli v léčitelství.

Jednostranně slepý pokus. Výzkumník proto neřekne pacientům, kterou pilulku dostávají. Pacienti jsou „slepí“ vzhledem k tomu, co se děje. Placebo efekt tak stejně zvýhodňuje placebo i lék. Pokud pak lék zabírá více nebo méně než placebo, může si být výzkumník jist, že je mezi nimi reálný rozdíl.

Oboustranně slepý pokus. Opravdu může? Bohužel, pokud výzkumník ví, jaké pilulky rozdává, může být podvědomě ovlivněn při vyhodnocování pokusu, může např. interpretovat jakoukoliv změnu symptomů ve prospěch léku. Proto je nejlepší „oslepit“ i výzkumníka. Při zkouškách léků se pilulky často liší pouze barvou nebo počtem pilulek v ampuli a kód je odhalen až po nashromáždění výsledků. Tak se zajistí, že nedojde k ovlivnění výsledků.

Oboustranně slepý pokus se samozřejmě může použít jen tehdy, jsou-li na obou stranách experimentu - jako experimentátor i pokusný objekt - lidé. Pokud je objektem experimentu neživý předmět, je možný pouze jednostranně slepý pokus.

Při dostatečné ochraně proti koincidenci, sebeklamu, zbožnému přání, předpojatosti a jiným zdrojům chyb lze jakýkoliv jev přesvědčivě prověřit. Nic však nelze prověřit dokonale, je nemožné vyloučit všechny možnosti. Žádná kontrola ani recenzní systém, ať sebedokonalejší, nemůže vědce ani vědu zcela ochránit před chybou.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001