zpětdálkapitolakurskatedra

2.3.7  Vědecká integrita a etika

To, že vědec nemá pravdu, je normální. Vědecká metoda je ve skutečnosti navržena tak, aby věda měla z chyb užitek. Od vědce se očekává, že jako první krok při zkoumání toho, jak funguje vesmír, provede poučený úsudek. Většina takových úsudků je samozřejmě chybných. Smyslem experimentu je říci, které z nich jsou chybné, které musejí být opraveny. Říká se, že chybné úsudky jsou cennější než správné, protože stimulují další pozorování, tvorbu nových hypotéz a další experimenty.

Normální procedura vědeckého výzkumu se však zdá některým výzkumníkům příliš pomalá a proto někteří z nich falšují své výsledky. William Summerlin, který pracoval v onkologickém výzkumu, chtěl svému šéfovi dokázat, že metoda, kterou vypracoval pro transplantaci kůže z černých myší na bílé, opravdu funguje, a fixem obarvil kůži bíle myši načerno; k odhalení došlo, když barva ulpěla na prstech asistenta v laboratoři. Psycholog Cyril Burt  měl takový pocit, že když zná pravdu, nemusí se trápit s výzkumem, a u psacího stolu vyprodukoval zprávy o dědičnosti inteligence; přišlo se na to až po jeho smrti. Jiní výzkumníci, možná pod tlakem potřeby vydat výsledky, která je průvodním jevem nekonečné honby za získáním finančních prostředků pro výzkum a zvýšení prestiže, rovněž falšovali data, uchýlili se k plagiátorství práce jiných a spáchali další hříchy. Zdá se, že i Mendel, který objevil základní zákony genetiky, přikrašloval skutečnost.

Někdo říká, že ti, kteří byli odhaleni, jsou pouze špičkou ledovce. Jiní tvrdí, že nepoctivý výzkum a plagiátorství jsou řídkými jevy a ve skutečnosti na nich nezáleží, protože vědecký ideál „prověř to“ zaručuje, že budou odhaleny a opraveny. Tato záruka je bohužel pouze teoretická. Protože reputace vědců a získání financí pro výzkum závisejí na nových výzkumech, nikoliv na opakování práce jiných, opakuje se ve skutečnosti pouze málo experimentů. Jakmile lži proniknou do vědecké literatury, mohou oklamat mnoho budoucích vědeckých pracovníků.

Vědecká integrita znamená dodržování ideálů vědy - skepticismu, komunikace a opakovatelnosti. Pravý vědec nic nebere jako dané a nežádá od ostatních, aby mu věřili. Komunikuje, a to opravdu, tak, aby jeho práce, stejně jako práce ostatních, mohla být prověřena proti konečné autoritě, kterou je realita, vesmír, kniha přírody.

Co když „výzkumník“ tvrdí, že provedl experimenty, které ukazují, že vitamín C léčí krátkozrakost? Co když experiment nikdy neprovedl, ale později se ukáže, že vitamín C opravdu léčí krátkozrakost? Občas se přece musí stát, že lhář má pravdu. Ale lhář přesto neobstojí před ideálem vědy. Zaslouží si být vyloučen z komunity vědců. Důvod je prostý: ukázal, že se mu nedá věřit. Neprovedl práci, o které tvrdí, že ji provedl. Metody, o kterých lže, mohou být nesprávné a mohou vést budoucí výzkumníky do zbytečných slepých uliček. Jeho budoucí tvrzení pravděpodobně nebudou správná. Na štěstí není spolehnutí.

Vědecký výzkum vyžaduje trpělivost a trvalou věrnost ideálům skepticismu a pravdy a podporu těch, kteří chtějí prověřit vaši práci. Kdo nemá takové vlastnosti, neměl by si plánovat, že se stane vědcem.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001