zpětdálkapitolakurskatedra

2.3.8  Pravda a krása

Pravdu můžete poznat podle toho, že je krásná a jednoduchá.“ -  Richard Feynman
Pro vědce, zvláště pak pro fyziky, kteří usilují o nalezení „finální teorie“ nebo „teorie všeho“, je často jedním z kritérií správnosti teorie její estetická krása. Einstein se nepokoušel vysvětlit pozorování, která byla nevysvětlitelná Newtonovou teorií. Jeho motivace byla estetická. Znepokojovala ho skutečnost, že v Newtonově teorii gravitace setrvačná hmota (která vystupuje v Newtonově zákoně jako m ve vzorci F = ma, kde a je zrychlení a F je síla a způsobuje  odpor tělesa vůči působící síle) je čirou náhodou stejná jako gravitační hmota (vystupující v gravitačním zákoně). Newtonovská fyzika nenabízela žádné vysvětlení tohoto jevu a to se Einsteinovi nelíbilo. Vypracoval tedy teorii, v níž tím, že ztotožnil gravitaci se zakřivením časoprostoru, tyto hmoty sloučil v jedinou. Byla to konstrukce nevídané elegance, jednoduchosti a symetrie. Shrnula vesmírné síly do jediné tensorové rovnice, která se dá napsat na necelou řádku. Později řekl matematik Hermann Weyl, který pracoval v teorii relativity i v kvantové fyzice: „Vždycky jsem se ve své práci pokoušel spojit pravdu a krásu, ale pokud bych si musel mezi nimi vybrat, obvykle bych dal přednost kráse.“
 

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001