zpětdálkapitolakurskatedra

3.4 GENOVÉ TECHNIKY

Genetické poruchy jsou příčinou asi tří až čtyř tisíc dědičných nemocí, mezi které patří tak těžká onemocnění jako Huntingtonova choroba, cystická fibróza, svalová dystrofie. Ovlivňují i vznik rakoviny, srdečních onemocnění, cukrovky a mnoha jiných běžných nemocí. Někteří experti odhadují, že asi na polovině onemocnění se podílí genetické faktory. Nemoc sama se rozvíjí na základě interakce mezi genetickou dispozicí a vnějšími faktory, mezi které patří životní styl a stravovací návyky.

Dnes je možné testovat lidský genom, který je nositelem genetické informace, a na základě testů je možné předpovědět určitá rizika a v některých případech jim buďto předcházet nebo zvýšit pravděpodobnost úspěchu léčby.

Pokud se ještě před objevení symptomů zjistí, že existuje zvýšená pravděpodobnost onemocnění, je větší možnost prevence nebo alespoň diagnózy onemocnění v ranném stádiu vývoje, kdy je větší pravděpodobnost úspěšné léčby. Genetické poradenství může pomoci při rozhodování o rodičovství. Je možné včas zjistit těžké genetické poškození plodu a včas ukončit těhotenství. V případě, že se rodiče přesto rozhodnout smířit se s narozením poškozeného dítěte, mohou se na svoji těžkou úlohu alespoň včas připravit.

V některých případech (např. cystická fibróza) odhalení genetického původu nemoci vede k hledání postupů, které by umožnilo opravit nebo nahradit vadné geny.

Bohužel, v mnoha případech je možné nemoc detekovat, ale ještě není možné nic udělat pro její prevenci ani pro její vyléčení. V takových případech má genetické testování celou řadu etických, psychologických a právních souvislostí. Je nutné zajistit, aby získané informace nemohly být zneužity např. pojišťovnami nebo zaměstnavateli. Positivní výsledek testu může znamenat velký psychický stres, který může zvýšit pravděpodobnost vypuknutí onemocnění.

Jak testování lidského genomu, tak jiné genetické techniky včetně dnes tak mediálně úspěšného klonování i pro média daleko méně atraktivní, zato však daleko významnější metody genetického inženýrství vedoucí k vyšším výnosům v zemědělství, novým lékům atd., jsou založeny na výsledcích základního výzkumu, na poznání struktury deoxyribonukleové kyseliny (DNK), molekuly, která je nositelem genetické informace. Tyto výzkumy začaly v minulém století pracemi Řehoře Mendela, který zkoumal dědičnost určitých vlastností u hrachu. Na základě výsledků pokusů s rozptylem rentgenových paprsků na vláknech DNK a znalostí chemie DNK v roce 1953 James Watson a Francis Crick předložili slavný model dvojité šroubovice DNK. V šedesátých letech byl objeven způsob, jakým je „překládána“ posloupnost bází DNK do instrukcí pro produkci proteinů. V sedmdesátých letech byly v laboratořích vyvinuty techniky pro tzv. sekvencování DNK, které umožňuje určení posloupností bází. V osmdesátých letech byly vyvinuty metody, které umožnily identifikaci specifických sekvencí genů, které jsou příčinou různých onemocnění. V současnosti probíhá jeden z nejrozsáhlejších (a nejdražších) projektů v historii vědy - Human Genome Project, jehož cílem je úplné dekódování lidského genomu a sestavení jeho katalogu. Na této práci se podílejí vědci celého světa a výsledky jsou sdíleny s pomocí Internetu.

Vědci, hnaní svojí zvídavostí, postupují rychle vpřed. Vzápětí po vědeckém poznání (někdy i dříve) však vyvstávají etické a morální problémy, jejichž řešení leží v rukou politiků a právníků. Některé děsivé představy autorů science fiction najednou nemají daleko od realizace. V některých případech vědci pokládají situaci za natolik kritickou, že si sami ukládají moratorium na bádání v určitém směru, což je postup pro vědu velice netypický.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001