zpětdálkapitolakurskatedra

3.6 VLIV SPOLEČNOSTI NA VĚDECKÝ A TECHNOLOGICKÝ VÝVOJ

Základem materiální stránky naší existence je minulý ekonomický růst: předpověď životní úrovně novorozeněte nejvíce závisí na té náhodě, kde se narodilo. V ekonomii je osud určen historií.

Příčiny ekonomického růstu - proč některé společnosti bohatnou a jiné nikoliv - hledají ekonomové, sociologové, historici a filosofové po staletí. Podle Mokyra [3-7] je klíčovým faktorem ekonomického růstu technologická kreativita. Technologický pokrok  se stal v historii jednou z nejdůležitějších sil, protože dokázal zajistit to, čemu ekonomové říkají „oběd zdarma“ - růst výstupů nesouměřitelný s růstem potřebné námahy a nákladů. Technologická změna je v podstatě tím, čemu ekonomové říkají posun hranice možné produkce, tj. růstem produktivního potenciálu společnosti.

Zhruba lze říci, že k ekonomickému rozvoji může dojít v důsledku následujících čtyř procesů:

  1. Investice (zvýšení kapitálu): produktivita práce (a s ní životní úroveň)  závisí na kvantitě a kvalitě  nástrojů. Pokud je akumulace kapitálu rychlejší než růst pracovní síly a každý pracující pracuje se stále větším kapitálem, dochází k ekonomickému růstu, tj. Zvyšuje se výstup na hlavu. Tento typ růstu neposkytuje obědy zdarma: investice jsou možné díky úsporám, tzn. za všechny budoucí výhody se platí odkladem přítomné spotřeby. - Solowovský růst
  2. Obchodní expanze: rozšíření směny může být výhodný pro všechny zúčastněné; lepší dělba práce vede k růstu produktivity díky specializaci a adaptaci dovedností k potřebám - Smithovský růst.
  3. Efekty rozsahu: Při rostoucím rozsahu produkce se snižují fixní náklady na jednotku a efektivita se zvyšuje.
  4. Růst znalostí (technologický pokrok, institucionální změny, Schumpeterovský růst) - Parker (podle Mokyra) říká, že, ačkoliv se většinou tvrdí, že kapitalistická expanze je založena na stálé, i když fluktuující, technologické změně a inovaci, financované zvýšením úvěru, ve skutečnosti technologický pokrok předcházel kapitalismus i úvěr o mnoho století a docela dobře ho může i přežít.
Technologický pokrok znamená změnu použití informací v produkčním procesu, která vede ke zvýšení produktivity. Velká část růstu je spíše než na vytváření nových znalostí založena na použití již dříve dostupné informace.

Uvedené čtyři typy růstu se vzájemně posilují.

Proč jsou některé společnosti technologicky tvořivější než jiné? Pro každý jev obvykle existuje více vysvětlení.
Ekonomický růst je z definice agregátní proces (makro), procesy vynalézání a implementace jsou obvykle prováděny v malém (mikro). Historie ekonomie se proto soustřeďuje na makrozáklady technologické tvořivosti, tj. na to, jaké prostředí podporuje individuální kreativitu, jaký druh stimulů, pobídek a institucí vytváří ekonomii, která podporuje kreativitu? Kreativita je analyzována většinou jako sociální jev.

Částí technologické změny je individuální útok na omezení, která ostatní považují za nepřekonatelná. Metodologie ekonomie je většinou založena na myšlence, že ekonomičtí činitelé se snaží fungovat co nejlépe v rámci daných omezení, ale nemohou tato omezení změnit. Většina ekonomických výzkumů technologických změn se proto týká druhořadých otázek, např. vedla-li určitá technologie ke kapitálovým úsporám nebo úsporám práce, jaký byl dopad cyklických změn na množství patentů apod.

Francis Bacon rozdělil vynálezy na dvě kategorie:

  1. Vynálezy, které závisejí na celkovém stavu znalostí a mohou být proto učiněny jen tehdy, je-li k dispozici vědecký a informační základ
  2. Vynálezy, které jsou čistě empirické a mohou být učiněny kdykoliv
Rozdíl mezi vynálezem a inovací je následující: vynález nemusí vést k inovaci, ale právě inovace dala kapitalismu jeho dynamiku.

Vynález lze definovat jako přírůstek v celkových technických znalostech společnosti, které jsou souhrnem všech individuálních znalostí.

Existuje mezera mezi průměrnou a nejlepší technologií; zmenšení této mezery vede k technologickému pokroku bez vynálezů.

Vynálezy a inovace se doplňují. Krátkodobě mohou existovat odděleně, ale v dlouhodobé perspektivě musejí být technologicky kreativní společnosti jak inovativní, tak vynalézavé. Bez vynálezů se inovace zpomalují, až se zastaví a vznikne stacionární stav. Bez inovací budou vynálezci postrádat zacílení a budou chybět ekonomické podněty ke zkoumání nových nápadů. Vynalézavost závisí na faktorech určujících individualitu, zatímco inovace vyžadují interakci, závisejí na institucích a trzích.

Musíme rozlišovat mezi dvěma složkami řady vynález - inovace:

  1. Technické problémy jsou střetem mezi myslí a hmotou. Příroda je skoupá při odhalování svých tajemství. Odhalování těchto tajemství a manipulace s nimi pro hmotný prospěch jsou základem mnoha technologických průlomů. Výsledek závisí na odvaze a schopnostech vynálezce, materiálových omezeních, dostupnosti nástrojů a odporu přírody proti vůli vynálezce.
  2. Sociální komponenta: aby byla společnost technologicky kreativní, musejí být splněny tři podmínky:
Většinu úspor nákladů lze přičíst malým, neviditelným, kumulativním změnám. Prakticky každý velký vynález je následován procesem učení, v jehož průběhu náklady klesají. Aby však mohlo dojít k druhému kroku, to je k poklesu nákladů, musí nejdřív dojít k vynálezu. Člověk získá asi 95% své váhy po narození; znamená to snad, že početí není důležité?

Při úvahách o malých a velkých vynálezech je užitečné si uvědomit analogii mezi historií techniky a moderní teorií evoluce, která rozlišuje mezi mikromutacemi, které jsou malými změnami existujících druhů a postupně mění jejich vlastnosti, a makromutacemi, při nichž vznikají nové druhy. Podobně lze definovat mikrovynálezy jako malé, inkrementální kroky, které vylepšují, přizpůsobují nebo zjednodušují existující, již používané postupy, snižují náklady, zlepšují tvar a funkci, zvyšují trvanlivost a snižují energetické a materiálové požadavky.

Makrovynálezy jsou takové vynálezy, v nichž vzniká radikálně nová idea bez jasného předchůdce, více méně z ničeho.

Makrovynálezy a mikrovynálezy se doplňují. Bez postupných mikrovynálezů by většina makrovynálezů skončila v muzeu, ale bez nových, radikálních vynálezů by pouhé vylepšování existujících postupů vedlo ke klesajícícm výnosům a časem by se zastavilo. Mikrovynálezy jsou více méně pochopitelné s pomocí standardních metod ekonomie. Jsou výsledkem vynálezeckého úsilí a reagují na ceny a pobídky. Učení děláním a užíváním vede ke zvyšování produktivity a je v korelaci s takovými ekonomickými proměnnými jakými jsou výstup a zaměstnanost. Makrovynálezy se takovými zákony neřídí. Mnohé jsou výsledkem geniálního nápadu, štěstí nebo serendipity (náhodný objev při hledání něčeho jiného).

V historii najdeme relativně málo společností, které byly technologicky progresivní. Náš vlastní svět je v tomto ohledu výjimečný (i když ne jediný). Síly vzdorující technologickému pokroku byly obvykle silnější než síly, které po něm toužily. Technologický rozvoj je křehkou a zranitelnou rostlinkou, jejíž květ závisí na vhodném prostředí a klimatu a jejíž život je obvykle krátký. Je velice citlivý na sociální a ekonomické prostředí a lze ho snadno zastavit relativně malými vnějšími změnami. Lze-li si vzít z historie technologie nějaké poučení, pak to, že Schumpeterovský růst, stejně jako jiné formy ekonomického růstu, nelze považovat za zaručený.

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001