zpětdálkapitolakurskatedra

4.3.3 Vyhledávání informací

Jak vyplývá z předchozího textu, pro prezentování nejrůznějších informací jsou k dispozici různé služby. Z pohledu uživatele však platí, že míra užitečnosti takovýchto nabídek, resp. snadnost orientace v nich a snadnost nalezení toho, co uživatel hledá, je určena především schopnostmi a zkušenostmi toho, kdo příslušnou nabídku. Když uživatel alespoň přibližně „ví kam sáhnout“, obvykle již pro něj není velkým problémem skutečně získat to, o co má zájem, resp. co potřebuje. Mnohem větším problémem může být samotné hledání v tak obrovském moři, jaké dnešní Internet představuje.

Podívejme se proto, jaké jsou prakticky použitelné možnosti vyhledávání v rámci Internetu.

Princip vyhledávacích služeb

Pro vyhledávání nejrůznějších zdrojů v Internetu se dnes používají specializované vyhledávací služby, které se sice v mnoha aspektem významně liší, ale v zásadě jsou postaveny na stejném principu.  Ten vychází z architektury klient/server a spočívá v tom, že servery každé vyhledávací služby mají vždy stanoven určitý okruh působnosti, v rámci kterého pravidelně (například 1x týdně) sbírají informace určitého typu - například informace o tom, jaké soubory se nalézají v jednotlivých adresářích serverů. Tyto informace  si pak servery vyhledávacích služeb uchovávají u sebe (například ve vhodné databázi). Koncový uživatel, který něco konkrétního hledá, se pak obrací se svým požadavkem (dotazem) na tyto servery, a ty mu odpovídají informací o umístění toho, co uživatel hledá (v případě úspěšného dotazu).

Konkrétní vyhledávací služby se pak liší zejména v tom, jaký druh informací sbírají - což pak následně určuje i to, co může uživatel chtít hledat.

Obecně lze zřejmě říci, že problém vyhledávání v rámci WWW nemá žádné jednoduché a univerzální řešení. Ve světě WWW existuje mnoho různě zaměřených vyhledávacích služeb, tzv. prohledávačů (anglicky search engines), například AltaVista, Yahoo, Lycos, Infoseek nebo jejich české obdoby Seznam, Kompas, Atlas apod. Některé  „sbírají“ svá data plně automaticky, zatímco jiné se spoléhají alespoň na částečnou účast člověka.
Tyto prohledávače můžeme v zásadě rozdělit na dvě kategorie:

Každý ze způsobů má své přednosti i nedostatky a většinou se používají kombinovaně. Doporučuje se použít více prohledávačů, neboť se mezi sebou liší ve výběru serverů, které indexují, v rozsahu apod. Existují i kombinované prohledávače, která za uživatele vyvolají různé elementární prohledávače a seznam uživateli předložených dokumentů využívá vah přiřazených jednotlivým prohledávačům.

Nakonec však vždy musí nastoupit člověk, otevřít dokumenty, o kterých usoudí, že by pro něj mohly být zajímavé (což se ne vždy povede, poměrně často není adresa aktuální a dokument buď byl vyřazen nebo přemístěn na jinou adresu) a zde začíná tzv. surfování - otevřený dokument vám nabídne další odkazy, které by mohly být zajímavé ....

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001