zpětdálkapitolakurskatedra

5.1 TEORIE OBECNÝCH A TECHNICKÝCH SYSTÉMŮ

Podíváme-li se na výrobní činnost organizace z obecného hlediska, můžeme si ji představit jako proces transformace vstupů na žádoucí výstup za pomoci řady činitelů. Proces transformace představuje určitou technologii nebo pracovní postup. Proces transformace ovlivňuje řada vnitřních činitelů výrobní organizace. Mezi tyto vnitřní činitele patří jednak zdroje a jednak organizace a řízení těchto zdrojů. Ke zdrojům můžeme počítat: O účelné využití a řízení zdrojů se stará management podniku. V podniku působí personální management, který se stará o množství a kvalitu pracovníků, technický management, který musí zabezpečit, aby hlavní výstup transformačního procesu - výrobek našel uplatnění na trhu, informační management, který generuje a distribuuje informace a finanční management, který obstarává finanční zdroje.

Z okolí organizace, které je tvořeno například trhem, konkurenčními podniky, dodavateli, vstupují do transformačního procesu různé vstupy. Kromě hlavního vstupu - surovin, polotovaru, vstupují do procesu transformace ještě další pomocné vstupy - například energie, nástroje, přípravky apod. Součástí hlavního vstupu mohou být i nežádoucí vstupy (například nežádoucí příměsi), které se projevují výskytem nežádoucích výstupů, jako jsou odpady, exhalace apod.
Základním principem řízení je zpětná vazba. Zpětná vazba používá pro řízení informace o výstupu. Z okolí organizace přicházejí jako vstupy také informace, podle kterých se adaptuje řízení organizace.

Teorie technických systémů je součástí vědní disciplíny, která se nazývá teorií systémů. Její vznik se datuje rokem 1948, kdy byla vydána učebnice L. von Bertalanffy - General Systems Theory. Teorie systémů se zabývá zkoumáním takových vlastností objektů živé i neživé přírody a v nich probíhajících procesů, které jsou všem těmto různým objektům společné. Nevěnuje se zkoumání zákonitostí, které jsou předmětem zkoumání speciálních vědních disciplín (fyzika, biologie, ekonomika, sociologie apod.), ale snaží se pochopit a vysvětlit principy jevů, které jsou těmto objektům společné. Teorie systémů je tedy průřezová disciplína, stejně jako kybernetika nebo teorie informací.

Předmětem zájmu teorie systémů je výzkum mechanizmů transformace vstupů, které působí z okolí systému na systém, na výstupy, jimiž systém reaguje na podněty. Tento základní problém obecné teorie systémů je znázorněn na obr. 5.2.


zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001