zpětdálkapitolakurskatedra

5.4.2 Struktury technických systémů

Již z definice pojmu systém je zřejmý význam vazeb mezi prvky systému: jejich působením reaguje celek (systém) na podněty z okolí jinak, než by reagoval soubor jeho vzájemně neprovázaných prvků. Z výkladu o systémech vyplývá, že prvky jsou zdrojem chování systému a vazby mezi nimi jsou nositelem tohoto chování. Množina vazeb je označována jako struktura systému. Prostřednictvím metod strukturní analýzy jsou sledovány tyto vlastnosti struktury systému:
  1. Existence či neexistence vazeb mezi prvky, sousednost vybraných prvků, spojení v systému, úplnost resp. spojitost struktury a její nadbytečnost. Pro vyšetřování těchto vlastností se používá model struktury v neorientovaného grafu.
  2. Orientace vazeb, vztah následnosti resp. předcházení mezi prvky v systému, cesty v systému, dosažitelnost jeho prvků, strukturní kompaktnost a stupeň centralizace struktury. Pro tyto účely se využívá model struktury ve formě orientovaného grafu.
  3. Kvalita vazeb a jejich parametry jsou pak vyhodnocovány prostřednictvím modelu struktury ve formě ohodnoceného orientovaného grafu.
Modely struktury systému v podobě grafu umožňují hodnotit jeho uspořádanost, t.j. průběh vazeb mezi jednotlivými komponenty systému, nezávisle na typu prvků, jichž se spojení týká. Na obr. 5.6 uvedené základní typy strukturních elementů, které se uplatňují i při konstruování technických systémů, mají shodné některé charakteristické vlastnosti, ať už jsou uzlovými prvky (označené čísly) imaginární objekty jako např. matematické výrazy, reálné technické, ekonomické či biologické moduly anebo lidé, spolupracující v organizaci.

V tabulce jsou na obr. 5.6 pro ilustraci uvedeny hodnoty strukturní nadbytečnosti (R), kompaktnosti (Q) a centralizace (C) pro každý ze čtyřech uvedených základních elementů, z nichž lze sestavit komplexní strukturu systému. Tyto hodnoty charakterizují některé obecné, z hlediska tvůrce systému významné, vlastnosti struktury.

A B C D
NADBYTEČNOST      R 0 0,25 0 0
KOMPAKTNOST       Q 1 0,5 0,6 0,7
CENTRALIZACE        C 0,7 0 1 0,7

 Obr. 5.6  Základní typy strukturních elementů systému v podobě orientovaného grafu






 Jak již bylo naznačeno jsou vazby mezi prvky technických systémů zabezpečovány jako hmotové, energetické anebo informační toky mezi operacemi technického procesu, příp. ve vzájemné kombinaci dvou anebo všech tří složek. Tím jsou také jednoznačně určeny druhy a typy vazeb, které mohou být uvnitř technického systému realizovány a které proto výrazně ovlivňují strukturu jeho organizačního uspořádání. Při analýze chování technického systému je nutné obecné vlastnosti jeho nositelů vztahovat k vlastnostem elementů představujících uzlové prvky struktury. Z tohoto hlediska jsou na technických systémech definovány tři základní typy jeho strukturního uspořádání:

Funkční struktura technického systému vyjadřuje průběh hmotových, energetických a informačních toků mezi dílčími funkcemi systému (definovanými prostřednictvím dekompozice jeho globální funkce) a její uspořádání je odvozeno z technologie technického procesu, jehož operace jsou technickým systémem zabezpečovány.

Orgánová struktura technického systému vyjadřuje vazby mezi jednotlivými moduly (označovanými také jako orgány) systému, které realizují jednotlivé dílčí funkce. Orgánová struktura, jejíž výchozí představa odpovídá schematickému modelu technického systému - technický systém je tvořen orgány pracovními (transformačními), pomocnými, pohonnými, řídícími a příp. spojovacími - je odvozena z představy funkční struktury při přidělení vhodných technických prvků jako zdrojů provádění funkcí systému.

Stavební struktura technického systému je projevem možností technické realizace vazeb mezi jednotlivými orgány (moduly) systému a zavádí do pojetí jeho struktury hledisko hierarchie, když jednotlivé moduly jsou uspořádány do konstrukčně provázaných celků v členění: montážní skupina - montážní podskupina - součást.
 

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 16.7.2001