zpětdálkapitolakurskatedra

6.2 HISTORIE A VÝZNAM

K prvnímu organizovanému pokusu o osedlání vědy pro potřeby společnosti došlo v devadesátých letech osmnáctého století, kdy se mladá revoluční vláda Francie bránila proti zbývající většině Evropy. Výsledky stály za zaznamenání. Během tohoto období vznikly výbušné střely, semaforový telegraf, upoutaný pozorovací balón a první metoda výroby střelného prachu se zadanými vlastnostmi.

Tato lekce však nezanechala trvalé následky; muselo proběhnout dalších padesát let a teprve poté začal průmysl ve větším rozsahu vyžadovat služeb vědců. Mezi vědce nejdříve patřilo pouze několik nadaných jednotlivců. V Německu Robert Bunsen radil při konstrukci vysokých pecí. V Anglii ukázal William H. Perkin, jak lze v laboratoři a pak v továrně syntetizovat barviva. Ve Skotsku řídil William Thomson (lord Kelvin) výrobu telefonních kabelů. Ve Spojených státech vyrobil Belgičan Leo H. Baekeland bakelit, první plast. Byli ovšem vynálezci jako John B. Dunlop, Samuel Morse a Alexandr Graham Bell, kteří za svůj úspěch vděčili spíše intuici, šikovnosti a obchodnické obratnosti než vědeckému bádání.

Zatímco ve Spojených státech a většině západní Evropy průmysl stále těžil z nápadů isolovaných jednotlivců, v Německu bylo zahájeno pečlivě plánované úsilí zkoumající podmínky vědeckého pokroku. Siemens, Krupp, Zeiss a další zakládali laboratoře a už na začátku tohoto století zaměstnávali ve vědecké výzkumu několik set lidí. V r. 1870 byl založen Physikalische Technische Reichsanstalt (Říšský ústav fyziky a technologie), který stanovil jednotné standardy měření v německém průmyslu. Po něm následovala Společnost císaře Viléma (později přejmenovaná na Společnost Maxe Plancka pro rozvoj vědy), která poskytla prostředí pro vědeckou spolupráci mezi firmami.

Ve Spojených státech založila malou laboratoř společnost Cambria Iron Co. a v r. 1867 železniční společnost Pensylvánie. Prvním případem laboratoře, která spotřebovala významnou část zisků mateřské společnosti byla Edison Electric Light Company, která v roce 1878 zaměstnávala 20 lidí. V r. 1901, 31 let po německém protějšku, vzniklo U.S. National Bureau of Standards a až v letech těsně před první světovou válkou začaly přední americké firmy brát výzkum vážně. V tomto období založily první laboratoře firmy General Electric, Du Pont, American Telephone & Telegraph, Westinghouse, Eastman Kodak a Standard Oil.
V Evropě byl s výjimkou Německa pokrok ještě pomalejší. Když byla v r. 1900 v Anglii založena Národní fyzikální laboratoř, bylo sice ve veřejnosti široce rozebíráno nebezpečí hrozící ekonomickému postavení Británie z důvodu převahy Německa v průmyslovém výzkumu, ale v praxi se dělalo jen málo. Dokonce i ve Francii, která vynikala v čisté vědě, byl průnik do průmyslu zanedbatelný.

Během první světové války došlo k výrazné změně. Snaha o rychlou expanzi zbrojního průmyslu ve válčících zemích i ve většině neutrálních států odhalila slabá místa technologie a organizace a přispěla k rychlému uvědomění si potřeby podpory ze strany vědy. V r. 1915 bylo založeno ve Velké Británii Ministerstvo pro vědecký a průmyslový výzkum a v r. 1916 byla ve Spojených státech založena Národní rada pro výzkum. Úkolem těchto organizací byla podpora a koordinace vědeckého výzkumu pro vojenské potřeby a mezi jejich nejvýznamnější dlouhodobé úspěchy patří to, že přesvědčily průmyslníky vlastních i jiných zemí o tom, že vhodný a řádně prováděný výzkum a vývoj je nutnou podmínkou pokroku.

Na konci války se větší firmy ve všech industrializovaných zemích pustily do ambiciózních plánů na vybudování vlastních laboratoří; a přes nevyhnutelný zmatek v řízení činností, které byly pro většinu účastníků nové, následovalo desetiletí výrazného technického pokroku. Během tohoto období se z automobilu, letadla, rozhlasového přijímače, dálkového telefonu a jiných vynálezů jako svérázných hraček vyvinuly spolehlivé a účinné mechanismy. Všeobecné zvýšení efektivity průmyslu způsobené touto první injekcí vědeckých poznatků více než kompenzovalo zhoršující se finanční a ekonomickou situaci.
Ekonomické tlaky na průmysl vyvolané velkou krizí vyvrcholily počátkem třicátých let a nejvýznamnější firmy hledaly cestu k úsporám ve snižování nákladů na výzkum a vývoj. Až za druhé světové války se rozsah výzkumu ve Spojených státech a v Británii vrátil na úroveň roku 1930. Ve většině evropských zemí měla krize stejné následky  a v mnoha z nich zabránila ozdravení po roce 1939 válka. Nacistická ideologie v Německu nebyla příznivě nakloněna základnímu vědeckému výzkumu a úsilí bylo soustředěno na krátkodobé projekty.

Na konci druhé světové války byla situace zcela jiná. Ve velké části Evropy byl průmysl zničen, ale Spojené státy byly mnohem silnější než kdykoliv dříve. Ve stejné době vedly skvělé úspěchy tvůrců radaru, atomové bomby a rakety V-2 veřejnost k tomu, aby si uvědomila potenciální hodnotu výzkumu, což mu zajistilo významnou úlohu v poválečných plánech. Jediným omezením byl nedostatek kvalifikovaného personálu a požadavky kladené na akademickou práci a jiné formy činnosti.

Od roku 1945 počet kvalifikovaných inženýrů a vědců ve většině průmyslových zemí každoročně stoupal. Ve Spojených státech byl kladen důraz na letectví, obranu, vesmírný výzkum, elektroniku a počítače. Obecně lze říci, že průmysl USA nepřímo těžil z těchto prací, což částečně kompenzovalo skutečnost, že zvláště v nevojenských oborech je v USA zaměstnán relativně nižší počet lidí než v řadě jiných zemí.
Kromě leteckého, vesmírného a vojenského výzkumu je podíl činností v různých průmyslových oborech zhruba stejný. Důležitý je fakt, že země jako Japonsko, které nemají významný letecký nebo vojenský vesmírný výzkum, věnují podstatně větší podíl pracovních sil jiným oborům. Nadvláda Japonska ve spotřební elektronice, fotoaparátech a motocyklech je důkazem úspěšnosti úsilí o výrobkovou inovaci a vývoj.
 

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 25.7.2001