zpětdálkapitolakurskatedra

7.2 ENERGETIKA A EKONOMICKÝ ROZVOJ

„Energie je, řečeno velice prostě, základní veličinou fyzického světa. Nemůžeme tudíž koncipovat vývoj bez kvantitativních a kvalitativních změn v energetických tocích. Poněvadž je energie tak fundamentální, vyvolá každá proměna oněch toků nesmírné důsledky v životním prostředí. Znamená to, že neexistuje žádná jednoduchá cesta při volbě energie, všechny jsou složité a všechny zahrnují možnost záměny. Některá volba nebo některá záměna je však nepochybně lepší než ostatní, zejména v tom smyslu, že nabízí více rozvoje a méně škod na životním prostředí.“    David Brooks, zástupce organizace Přátelé Země.

Dopad na životní prostředí je funkcí velikosti a blahobytu populace, zdrojů využitých k dosažení tohoto blahobytu a technologií používaných při získávání a využití těchto zdrojů. Protože měřítkem zdrojů a technologií využívaných v ekonomice je užití energie, můžeme právě užití energie považovat za míru potenciálního poškozování životního prostředí (i když není dokonalým indikátorem, odráží spotřeba energie poměrně přesně ekonomickou vyspělost země a s ní velice úzce související kvalitu života měřenou např. střední dobou života - viz obr. 7.3). Ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou je spotřeba energie na osobu 80x větší než v subsaharské Africe. Tři čtvrtiny světové primární energie spotřebovává asi jedna čtvrtina světové populace.
 
 

Tabulka 7.1: Celosvětová spotřeba primární energie na osobu v roce 1984 [7-5]
Ekonomické kategorie podle Světové banky HNP na osobu (USD 1984) Spotřeba energie
(kW na osobu a rok)
Počet obyvatel
(1984, mil.)
Celková spotřeba
(TW)
Země s nízkými příjmy
  subsaharská Afrika
260
210
0,41
0,08
2390
258
0,990,02
Země se středními příjmy 
  nižší střední 
  vyšší střední 
  subsaharská Afrika
1250
740
1950
680
1,07
0,57
1,76
0,25
1188
691
497
148
1,27
0,39
0,87
0,04
Země s vysokými příjmy 
vyvážející ropu
11250  5,17 19 0,10
Průmyslové tržní ekonomiky 11430 7,01 733 5,14
Východoevropské ekonomiky  6,27 389 2,44
Svět celkem 2,11* 4718 9,94
*Průměrná spotřeba energie na obyvatele pro první tři kategorie je 0,654 kW, pro průmyslové tržní a východoevropské ekonomiky 6,76 kW.
  Celoroční spotřeba 1 kW odpovídá přibližně energii získané spálením 1 tuny uhlí.
Obr. 7.2: Spotřeba energie na hlavu vs. HNP na hlavu [7-7]


V tabulce 7.2 je uveden tzv. index narušení přírodních toků činností člověka. Člověk uvádí do oběhu patnáctinásobek přirozeného oběhu olova, hlavně spalováním olovnatého benzínu, jehož spotřeba naštěstí klesá. „Díky“ činnosti lidí se do oceánu dostává desetinásobek ropy ve srovnání s přírodními toky. Obsah skleníkových plynů v atmosféře jsme zvýšili více než dvakrát, obsah CO2 o 30%. I když na tom mají svůj podíl průmysl, zemědělství a jiná odvětví, hlavní roli v ovlivnění těchto a jiných globálních toků hraje energetika.
 
 

Tabulka 7.2: Index narušení přírodních toků činností člověka
Materiál    Index
Olovo     15
Únik ropy do oceánů     10
Kadmium       8
SO2     1,4
Měď     0,7
N2O     0,4
Pevné částice v atmosféře     0,3
Metan v atmosféře     1,1
CO2 v atmosféře     0,3

Nejvýznamnějším faktorem růstu energetické spotřeby je růst populace. V Tabulce 7.3 jsou uvedeny údaje o růstu spotřeby od r. 1890 do r. 1990. V tomto období rostla spotřeba v průměru o 2,6% za rok, což znamená, že celkový nárůst byl třináctinásobný. Asi polovina z toho byla způsobena růstem populace, druhou polovinu můžeme přičítat růstu životní úrovně a změnám technologií. V období 1970-1990 příspěvek populačního růstu vzrostl na 84%. Jinak řečeno, pokud by v tomto období nevzrostla populace, pak při zachování životní úrovně by se během těchto dvaceti let spotřebovalo o 84% energie méně.
 
 

Tabulka 7.3: Podíl růstu populace na růstu spotřeby energie.
Oblast Období Průměrný růst roční 
spotřeby energie 
Podíl způsobený 
růstem populace
Svět 1890-1990
1970-1990
2,6%
2,3%
49%
84%
OECD 1965-1989 2,2% 35%
USA 1890-1990
1970-1990
2,5%
1,1%
55%
93%
Japonsko 1965-1989  4,7% 25%
Austrálie 1965-1989 3,6% 46%
Jižní Korea 1965-1989 8,0% 22%
Čína 1985-1989 4,4% 44%
Indie 1965-1989 3,6% 62%

Sledujeme-li dlouhodobě intenzitu využití energie v ekonomice, dojdeme jak k příznivým, tak k nepříznivým závěrům.  Nepříznivým závěrem je to, že každá země prochází obdobím intenzifikace, tzn., že jednotka ekonomického výstupu vyžaduje více energie: na docílení 1% růstu HNP je třeba více než 1% růstu spotřeby energie. To je špatné, protože každá jednotka energie vyžaduje kapitálové zdroje a může poškodit životní prostředí. Příznivým závěrem je to, že období intenzifikace má svůj vrchol a tento vrchol se s časem snižuje. Zatímco ve Velké Británii přišel v r. 1880, v USA to byl r. 1820, v Německu 1930 atd. Tento fakt můžeme přičítat procesům učení se a přenosu technologií. To je důležité proto, že můžeme očekávat, že rozvojové země, ve kterých žijí 3/4 lidstva, budou moci využívat energie efektivněji.

Zatím jsme mluvili o negativních vlivech rostoucí spotřeby energie. Ale to je pouze polovina problému. Polovina světa má problémy ne proto, že spotřebovává příliš mnoho energie, ale proto, že jí spotřebovává příliš málo. Nízká spotřeba energie, zvláště ve venkovských oblastech rozvojových zemí, znemožňuje ekonomický růst. Protože v těchto oblastech se jako zdroj energie v domácnostech používají hlavně dřevo a biomasa, dochází k devastaci životního prostředí, která může končit až desertifikací.
 

zpětdálkapitolakurskatedra


Správce stránky: Jiří Vacek
Poslední změna: 25.7.2001